Daniel Bartl Autor: DENÍK / František Géla

Hostoval v Čáslavi a Hlučíně. Jak se nakonec ukázalo, právě hlučínské angažmá bylo pro něj osudové. Tehdy druholigový tým vedl jeho otec Jiří, mimochodem bývalý vynikající fotbalista a posléze i kouč.

Daniel Bartl se stal klíčovým mužem sestavy Slezanů. „Spolupráce s otcem mi hodně pomohla, byl na mě tvrdý, nastartoval mě. Jemu a Hlučínu za hodně vděčím,“ svěřuje se Daniel Bartl, v současné době hráč Mladé Boleslavi.

Po sestupu Hlučínských zamířil na Žižkov. Jeho výkony šly nahoru a v červenci se zpod televizního vysílače stěhoval do města škodovek. Na svém kontě má aktuálně sedmatřicet startů v nejvyšší soutěži, ve kterých vstřelil jeden gól. Vyzkoušel si už taky, jak chutná Evropská liga. Na Hlučín nezapomněl, naposledy se 
v jeho dresu představil na nedávném exhibičním zápase.

Dane, tak z Hlučína až do ligy…

Dá se říci, že díky Hlučínu jsem tam, kde jsem. Byla to pro mě perfektní štace, rád na ni vzpomínám. Byl jsem tady maximálně se vším spokojený. Když to shrnu, Hlučín mě nakopl do ligy.

Nyní hrajete v Mladé Boleslavi, dá se říci, že podzimní část se dá zařadit k nejlepším ve vaší dosavadní kariéře?

Dostal jsem se do základní sestavy, což bylo skvělé. Mohu říci, že z mého pohledu byl podzim úspěšný, ale v posledních třech kolech jsem kvůli zranění nehrál, což mě štve. Myslím si, že mám na víc, a na jaře si chci opět říci o místo v základu. Udělám pro to maximum.

Mladou Boleslav trénuje Karel Jarolím. Jak se vám pod ním pracuje, je opravdu tak tvrdý?

Jako každý trenér chce po nás disciplínu. S tím problém nemám. Je tvrdý, ale to k fotbalu patří. Výsledky máme.

Současné výsledky Mladé Boleslavi jsou takové, jaké jste očekávali, nebo to mohlo být lepší?

Máme solidní tým, je dobře poskládaný. Věřím, že jsme ještě neřekli poslední slovo a na jaře se porveme o třetí příčku zajišťující účast v pohárové Evropě. Minimálně čtvrtý flek musíme udržet.

Nyní hrajete v Boleslavi, ale původně jste měl nakročeno ze Žižkova do Holandska…

Byl jsem tam na testech, ani nevím, proč to nedopadlo. Nakonec jsem skončil v Boleslavi a jsem za to rád. Opět se prokázalo, že všechno zlé je k něčemu dobré.

Možnost zahrát si v cizině jste ale nezavrhl…

Zahrát si v zahraničí je snem každého fotbalisty. Záleží ale na mně, musím makat, podávat stabilní výkony, tak aby si mě někdo všiml.

S fotbalem jste začínal v ostravském Baníku, ale na Bazalech jste šanci nedostal…

Stejně jako můj otec jsem vždycky chtěl hrát ligu, chtěl jsem se mu vyrovnat. Nakonec jsem si svůj sen splnil, chci
v lize setrvat co nejdéle. Ze začátku to ale tak nevypadalo, chodil jsem po hostováních – ať 
v Čáslavi nebo v Hlučíně – nakonec se to povedlo. Člověk se nesmí nechat otrávit a musí vydržet. Odchovanci to mají vždycky těžší.

Už jste se natrvalo zabydlel v Čechách, nebo základnu máte v Ostravě?

Bydlím v Čechách. S maminou máme ale byt v Ostravě, jsem pořád Ostravák, a až ukončím kariéru, chtěl bych se vrátit a bydlet tady.

A třeba si zahrát za Baník?

Momentálně to neplánuji. 
V Baníku se toho hodně změnilo, pomalu už tam nikoho neznám, ale nikdy neříkej nikdy.

Když hrajete proti Baníku, cítíte nějaké zvláštní mrazení v zádech?

Lidé v klubu se hodně protočili, ti z mojí éry už tam nejsou, takže ani mrazení žádné nebylo. Navíc vzhledem ke zdravotním problémům jsem proti Baníku ani nastoupit nemohl, což bylo škoda. Snad si to vynahradím na jaře.

S otcem hodně řešíte fotbal?

Bavíme se o něm. Rady mi stále dává, tím, že jsem starší, tak ne už tolik. Je zapálený pro fotbal, já si od něj nechám vždy rád poradit.

Váš otec koketoval s myšlenkou, že by se k fotbalu vrátil. Jaká je situace nyní?

Bylo by to hezké, kdybychom se ještě někdy spolu potkali v jednom týmu, co bude, ale nikdo neví. Momentálně se mu trénovat nechce, je spokojen se svou prací.

Michal Daněk Autor: DENÍK / František Géla

„Snažil jsem se udržovat v kondici, abych byl připraven, kdyby přišla nějaká nabídka. Nyní budu klepat na zuby, doufat, že se v zimě něco najde a budu moct pokračovat v kariéře,“ řekl Michal Daněk, který půl roku trénoval s hlučínskými fotbalisty.

„Mají výbornou partu, ale bodů mohli získat více. V tabulce by byli výš,“ všiml si zkušený gólman, který už dlouhé měsíce nezasáhl do soutěžního utkání. „Půlrok bez fotbalu mi chyběl. Hlučín mi ale umožnil trénovat, takže jsem byl ve stálém zápřahu. Zima ukáže, co se mnou bude dál,“ doplnil Daněk.

Svou budoucnost prý řeší, konkrétní však být nechtěl. „O něčem se bavím, ale nechci to zakřiknout, takže to nebudu pouštět do světa. Co řeším, je tady v Česku, ale neříkám, že bych se nebránil něčemu jinému,“ připustil možnost zahraničního angažmá.

Ostravský rodák je nyní volným hráčem. Do zahraničí může přestoupit zdarma. V případě přestupu v Česku má ve smlouvě klauzuli, za kterou jej České Budějovice uvolní. „Domluvil jsem se s nimi na rozvázání smlouvy, ale prakticky o mě rozhodují,“ přiznal jednatřicetiletý fotbalista, který se nejvíce proslavil v plzeňské Viktorii.

„Na Plzeň vzpomínám v dobrém. Vyhrál jsem s ní pohár i Superpohár. Prožil jsem tam pěkná léta jak ve fotbalovém, tak osobním životě,“ vracel se k povedenému angažmá Daněk. Ten necelý rok strávil také v anglickém West Bromu. Ve slavné Premier League si ale nezahrál ani minutu.

„Byl jsem tam osm měsíců. Hrál jsem za rezervu a s áčkem chodil na lavičku. Byla to velká fotbalová zkušenost. Některé věci bych ale s odstupem času možná řešil jinak,“ uvedl gólman se 154 starty v první lize.

„Lidi vás poznávají na ulici. Fotbal berou v Anglii jinak než tady v Česku. Jedinou nevýhodou pro mě bylo to, že jsem tam neměl rodinu,“ doplnil ke své anglické misi.

Co když ani v zimě nepřilétne žádná nabídka? Má hlučínský odchovanec záložní plán? „Nad tím tak nepřemýšlím, ani si to nechci vsugerovat do hlavy. Věřím, že nabídka přijde a něco vyjde,“ uzavřel s nadějí Michal Daněk.

Jan Šimek

Miroslav Valach Autor: DENÍK / František Géla

Nyní sedmatřicetiletý fotbalista pomáhá Slovanu Dolné Kočkovce, odkud pochází a kde chce ukončit svou aktivní kariéru.

Od dob, kdy jste v Hlučíně působil, uteklo spoustu času. Těšil jste se na setkání s bývalými spoluhráči?

Je to už osm let, co jsem tady působil, ale rád na to období vzpomínám. Už delší dobu jsem přemýšlel, že se tady vrátím. 
S radostí jsem tak přijal pozvání na tuto exhibici. Jsem rád, že jsem se mohl potkat s bývalými spoluhráči a kamarády, kterých tady mám dost.

Líbí se vám podobné akce?

Je to zajímavé pro fanoušky i pro hráče. Ti se mohou po letech potkat a znovu oživit vzpomínky na staré dobré časy. Každý je v jiném klubu, takže není velká možnost se potkávat. Je dobré, že se jednou za čas můžeme setkat.

Kudy vedla vaše cesta do Hlučína?

Púchov vypadl z první ligy a mně skončila smlouva. Vím, že i Mišo Prokeš, se kterým jsem v Púchově působil, přestoupil do Hlučína. Byl jsem volným hráčem a tehdejší hlučínský manažer Ján Moravčík mě oslovil. Nabídku jsem s radostí přijal. Hlučín byl společně s Púchovem v podstatě mou jedinou profesionální zastávkou.

Tehdy se psal rok 2006 a v brance jste se střídal se současným trenérem brankářů Slezského FC Michalem Kosmálem…

Ano, hráli jsme tady druhou ligu. Já jsem začal jako jednička, ale postupně jsme se začali v brance střídat a stala se z nás brankářská dvojice.

V Hlučíně jste vydržel pouze jednu sezonu. Pak jste se vrátil domů na Slovensko…

Z Hlučína jsem se vrátil do Púchova. Ten se po sestupu z první ligy kvůli finančním problémům přihlásil až do třetí ligy. Dával se tam dohromady mančaft, který chtěl postoupit. Měli jsme ambice dostat se do druhé ligy.

V první sezoně se nám to nepodařilo, povedlo se to až druhý rok. Pak jsem se ale zranil. Měl jsem komplikovanou zlomeninu nohy, musel jsem na dvě operace a v profi fotbale jsem v podstatě skončil.

Zůstal jste u fotbalu, nebo jste se živil jinou prací?

V Púchově jsem dělal trenéra brankářů a následně jsem si našel zaměstnání. U fotbalu jsem zůstal, hrál jsem pátou ligu v Beluši, kde jsem byl poloprofesionál. Odchytal jsem tam tři sezony a ve dvou z nich se nám podařilo postoupit o soutěž výš.

Říkáte, že jste si našel práci. O co jde konkrétně?

Dělám ve firmě Continental, která vyrábí pneumatiky. Pracuji ve výrobě jako operátorkonfekčního stroje. Pracujeme na čtyři směny, takže i o víkendech. S fotbalem je to náročnější skloubit, když přes víkend pracuju, ale člověk si nevybere.

Takže fotbal ještě pro radost stále hrajete?

Vrátil jsem se do rodné obce, kde jsem vyrůstal. Vesnička se jmenuje Dolné Kočkovce. Hrajeme šestou ligu, což je bývalý okres. Chci klukům ještě pomoct a zároveň bych tam rád ukončil kariéru. Kromě toho, že hraji, dělám i asistenta trenéra.

Bývalí brankáři na sklonku kariéry často v nižších soutěžích nechytají a nastupují v poli. Je to i váš případ?

Minulou sezonu jsem byl jediný brankář, takže jsem ji celou odchytal. V tomto půlroce jsem už odehrál i tři zápasy v útoku.

A gól jste dal?

Nepodařilo se mi to. (smích)

V Púchově jste strávil deset sezon. Ještě s klubem stále spolupracujete?

Po určitém působení nám v Púchově dlužili peníze, které nám nevyplatili, takže jsem s nimi ukončil veškerou spolupráci.

Miroslav ValachNarozen: 1. května 1977
Post: brankář, útočník, asistent trenéra
Současný klub: Dolné Kočkovce
Předchozí působiště: Púchov, Kežmarok, Dohňany, Hlučín, Beluša

Jan Šimek

Petr Veselý Autor: DENÍK / František Géla

„S vedením Markvartovic jsme se domluvili na spolupráci. Nejdu do neznámého prostředí, už na podzim jsem dělal asistenta Ivo Müllerovi,“ prozradil Petr Veselý, který má na svém kontě i dva reprezentační starty.

Markvartovice nemají za sebou špatný podzim. Mimochodem na podzim dres tohoto týmu oblékali dva zkušení ligisté Martin Rozhon s Luborem Knappem, bývalí Veselého protihráči z ligy. „Nevím, jak to s nimi bude na jaře. Vím, že Lubor si hledá angažmá, pokud ale nic nesežene, zůstane u nás,“ podotkl autor sedmnácti prvoligových branek.

„Máme celkem mladý tým, i proto se na práci těším,“ usmála se bývalá opora ostravského Baníku. „Samozřejmě že hledáme posily, mohlo by přijít i jedno zajímavé jméno,“ dodal nový kouč Martkvartovic.

Petr Veselý jako hráč prošel Hradcem Králové, ostravským Baníkem, Drnovicemi, řeckým Ethnikosem Patraikos a také bratislavským Slovanem. Celkem má na svém kontě 294 startů v nejvyšší soutěži.

„Kariéru jsem chtěl dohrát v Hlučíně. Tehdy jsem přišel do klubu, který hrál divizi, jenomže stačily dva roky a byli jsme ve druhé lize. Dá se říci, že jsem se nechtě ocitl opět v profi kolotoči,“ směje se důrazný bek.

Ve druhé lize vydržel dva roky. „Zamířil jsem do Rakouska,“ doplňuje výčet své bohaté kariéry. V nižších soutěžích vydržel čtyři roky. „Kopačky jsem pověsil na hřebík. Nakonec ale ne na dlouho. Bez fotbalu jsem vydržel dva roky,“ pokračuje v povídání Petr Veselý.

K návratu na trávník ho zlomil Petr Samec. „Řekl mi, ať to ještě zkusím. Nechal jsem se přemluvit a najednou zjistil, že mě fotbal baví a že mi chyběl,“ pravil Veselý, ze kterého se stala rázem opora zadních řad Vítkovic. Poté ještě dvakrát změnil působiště. Hrával za Markvartovice a jedno utkání stihl v barvách Darkoviček.

„Hrál bych dál, bohužel zdravotní problémy s patami mi to nedovolily. Nevěřím, že by se to zlepšilo, už bude ze mě asi jenom trenér,“ uzavírá krátké povídání Petr Veselý.

Druhý ročník fotbalové exhibice v Hlučíně se musel líbit. K vidění byla spousta zajímavých akcí a také čtrnáct branek. Nakonec zvítězil tým Zelených nad Žlutýma v poměru 8:6. Autor: DENÍK / František Géla

„Vyhráli jsme zaslouženě, byli jsme lepším týmem,“ usmíval se klíčový muž vítězného týmu Peter Drozd, pamětník posledního mistrovského titulu ostravského Baníku.

Jeho tým vyhrál i přesto, že se v jeho barvách netrefil vyhlášený kanonýr Martin Hanus, který dokonce nedal penaltu. „Důležité je potěšit oko diváka, chtěl jsem penaltu trefit o břevno. Navíc je podzim a já mám lepší jaro,“ konstatoval dobře naladěný Martin Hanus.

O výsledek vůbec nešlo. „Jsem rád, že jsem mohl na tuto akci dorazit, k Hlučínu vztah, fotbalově jsem tady vyrost,“ vzal si slovo Patrizio Stonati, v současné době obránce ostravského Baníku.

„Jsem rád, že jsme se v Hlučíně opět sešli. Když jsme v minulém roce s tímhle akci začali, dali jsme si za cíl udělat z tohoto setkání tradici,“ podotkl Lumír Kot, člověk díky kterému se v Hlučíně hrála i druhá liga.

Zajímavé postavy byly i mezi diváky. Do Hlučína zavítal například trenér Pavel Hajný, kouč brankářů pražské Sparty Pavel Srníček, či trenér třinecké juniorky Kamil Papuga. Nechyběl sportovní ředitel FC Hlučín Milan Valachovič, vedoucí mužstva a člen výboru David Vitásek, samozřejmě zástupci majitelů Alan Jančík s Milanem Hudeczkem.

Zelení – Žlutí 8:6 (4:4)
Branky: Rozhon 3, Dressler 2, Drozd, Ondrušík, vlastní R. Coufal – Samec 2, Bolek. D. Bartl, F. Hanus, vlastní Stronati

Zelení: Pavlenka, Dressler, Urbančík, M. Hanus, Drozd, Stronati, M. Daněk, M. Čelůstka, Ondrušík, Rozhon, Mac, Gryc, Rončka
Žlutí: Valach, Ferenc, R. Coufal, Levčík, A. Jančík, Bolek, Kolínek, Žižka, Samec., F. Hanus, D. Bartl, Duhan, Bogdaň

Patrizio Stronati Autor: DENÍK / František Géla

„Je to o disciplinovanosti a zodpovědnosti, kterou se snažíme zlepšovat na každém tréninku a zatím se nám je daří i dostávat do naší hry,“ říká mladý stoper s italskými kořeny.

Fotbalovou exhibici si mladý ostravský obránce vyloženě užíval, zkontrolovat ho přišel i jeho parťák z Baníku a kamarád v jedné osobě Jan Baránek. „Jsem tu už podruhé a jsem za to velmi rád. Sejdeme se s bývalými spoluhráči, v kabině se vždycky hecujeme, ale nakonec je to správné odreagování a relaxace.

Pokud bude příští rok volno a dostanu pozvánku, určitě zase přijedu,“ svěřil se Partrizio Stronati.

I když v současné době jsou jeho domovem Bazaly, Hlučín má člen reprezentační jednadvacítky hluboko v srdci. „Každý týden sleduju výsledky, a když mám volno, chodím se dívat i na zápasy, člověk by neměl zapomenout na místa, kde vyrostl,“ podotkl hlučínský odchovanec.

Nyní už nadějný stoper kope v nejvyšší soutěži a i přes svůj nízký věk patří k výrazným osobnostem zadních řad Baníku. Podle statistik je hráčem s nejvyšším počtem vyhraných obranných soubojů, ve kterých má i nejvyšší procentuální úspěšnost.

Společně se svým kolegou Janem Baránkem tak má lví podíl na nečekaně dobrém postavení ostravského celku po podzimní části soutěže. „Naším cílem je držet se v lize co nejvýše. S tím, že jsme zatím pátí, jsme samozřejmě maximálně spokojeni, věřím, že v tomto trendu budeme pokračovat i na jaře,“ přeje si nadějný stoper.

Baníku se letos konečně vyplácí sázka na mladé hráče, kteří spolu zažívají již několikátou sezonu, což se neprojevuje jen v sehranosti mančaftu, ale i v neobyčejně dobré atmosféře v kabině. „Kolektiv je parádní, musím říct, že je pro nás Baník druhá rodina, opravdu máme skvělé vztahy,“ usmívá se Patrizio Stronati.

„V tabulce už jsme vysoko. Ještě by to chtělo střílet více branek,“ nastiňuje cíle Baníku do druhé části soutěže. „Musíme začít od podlahy, udržet se tam, kde jsme, ale pokud to půjde, mohli bychom klidně i atakovat čtvrté místo.“

Patrizio Stronati se už představil i v české reprezentaci do 20 let, kam byl povolán trenérem Hoftychem. „Hrál jsem přátelák s Nizozemskem, potom jsme letěli na Kypr, kde jsme se utkali s Rakouskem a domácím výběrem. Fotbal se v reprezentaci hrál v porovnání s ligou více kombinační a i techničtější. Pro hráče je výborné, když se tam dostanou,“ vypráví o své reprezentační zkušenosti.

Na otázku ohledně svých ambic v reprezentacích byla dána jednoznačná odpověď: „Mým cílem je dostat se příští rok do jednadvacítky a tam hrát a podávat dobré výkony. Poté bude EURO, ale to už bude samozřejmě velmi těžké, protože konkurence je velká. “

Čeští fotbaloví fanoušci mohou být vlastně rádi, že Stronati obléká český reprezentační dres, jak už jeho příjmení napovídá, jeho původ není čistě český. „Můj otec je Ital a matka Češka, jméno jsem proto dostal italské po taťkovi a také s ním doma italsky mluvím,“ vysvětluje na závěr velká naděje nejen ostravského fotbalu Patrizio Stronati.

Jan Mareček

„Diváci si přijdou určitě na své,“ říká sportovní ředitel FC Hlučín Milan Valachovič. Účast na akci přislíbil například Zsolt Horynak, v současné době velký odborník na arménský fotbal.

V brance se objeví gólman Plzně Petr Bolek, Michal Daněk, Peter Drozd, Jaroslav Kolínek, Verner Lička, Marcel Lička, Zsolt Hornyak, Petr Samec, Václav Daněk, Martin Hanus, Petr Bogdaň, Martin Rozhon, Vladimír Melecký, Milan Duhan nebo Petr Veselý s Michalem Kosmálem.

„Týmy budou rozděleny na žluté a zelené, nějak zajímavě je promícháme,“ dodal Valachovič.

Zimní přípravu odstartuje Hlučín dvanáctého ledna a na programu má deset přípravných zápasů.

17. 1. FK Senica – FC Hlučín
21. 1. MFK Frýdek Místek – FC Hlučín
24. 1. FK Nový Jičín – FC Hlučín
31. 1. FC Baník Ostrava jun. – FC Hlučín

7. 2. SFC Opava – FC Hlučín
14. 2. Fotbal Třinec – FC Hlučín
21. 2. FC Hlučín – Sokol Markvartovice
28. 2. SFC Opava B – FC Hlučín

7. 3. FC Valašské Meziříčí – FC Hlučín
14. 3. SK Prostějov – FC Hlučín