Tomáš Dostál Autor: DENÍK / František Géla
včera 09:40
Hlučín – Třetiligoví fotbalisté Hlučína si ve středu večer poradili s Uničovem 2:1 a po sedmi kolech MSFL jsou na čtvrtém místě tabulky. Třiaosmdesát minut v domácím dresu odehrál také záložník Tomáš Dostál.
Hlučínské mužstvo se snažilo hodit za hlavu víkendový nezdar s Prostějovem a proti Uničovu si během prvního poločasu stačilo vytvořit několik slibných příležitostí. Hlavním paličem se stal obránce Jiří Barcal.
„V první půli jsme zahodili několik slibných gólovek, čímž se náš celek dostal trochu pod tlak. Začalyse nakopávat balony, což nebylo moc dobré. Po změně stran se nám již dařilo hrát po zemi, z křídel a nalezli jsme na uničovské obránce. Vyplatilo se to. Marek Čelůstka s Jirkou Barcalem dali dva góly,“ pokračoval.
Po změně stran se všichni výkonnostně zvedli. Záložníka Tomáše Dostála z toho nevyjímaje. „V první půli se jednalo o takový průměr. Nijak jsem nevyčníval. V té druhé už to bylo o něčem jiném. Začal jsem hrát trochu jinak, nejenom po lajně,“ popisoval.
V sobotu Hlučín nestačil na Prostějov. Byť prohrál 1:2, nepodal vůbec špatný výkon. Prostějov má přece jenom na soupisce několik velezkušených fotbalistů ostřílených první ligou. „Prostějov má určitě kvalitní mužstvo. Nic to ovšem nemění na tom, že jsme měli hrát lépe. Tentokrát to bylo o něčem jiném. Chce to, abychom si výkonnost udrželi,“ poznamenal záložník Slezanů.
Tomáš Dostál v minulosti oblékal dres ostravského Baníku a snil o účasti v prvním týmu. Z áčka ovšem šance nepřicházela, a tak přestoupil do Hlučína. „Musím říct, že jsem zde spokojený. Zázemí super. Výsledky také. Zatím máme na kontě jednu prohru, což není nic hrozného,“ mínil.
V Hlučíně by se navíc na svého bývalého zaměstnavatele mohl pořádně nakrknout a ukázat mu, že se ho neměl zbavovat: „Co se týče ročníku, v rezervě Baníku jsem patřil mezi nejstarší. Už se se mnou moc nepočítalo. I když se otevřela juniorská liga, někteří z nás tam byli zbyteční. Nebyla žádná šance se probojovat.“
Tomáš Dostál moc dobře ví, že ve dvaadvaceti letech by se měl porvat o angažmá ve vyšších soutěžích. Moc příležitostí už k tomu nebude. „Možná jde o poslední možnost. Buď to vyjde a půjdu výš anebo to nevyjde a půjdu níž,“ nebral celou situaci tragicky hráč s číslem patnáct a ještě doplnil: „Ještě tomu dávám nějaký ten rok. Nemusí se to podařit, ale nejde o život. Hlavní cíl je ovšem živit se fotbalem.“
Pro inspiraci nemusí chodit daleko. Jeho otec Stanislav patřil k dlouholetým oporám Vítkovic: „Táta hrával ligu, takže mám v rodině určitý vzor. Chtěl bych jít v jeho šlépějích,“ uzavřel Dostál.
Petr Dušek